Z dopisů příbuzných pacientů
Vážení a milí,
chtěla bych Vám tímto dopisem znovu a znovu poděkovat za to, jak jste mile a lidsky přijali pod svou střechu moji maminku a poskytli jí veškerou péči, mě podporu, útěchu a vědomí, že je o ni dobře postaráno, když já toto z hlediska nemoci mého manžela nemohu zabezpečit...
(z dopisu dcery pacientky)
Vážení a milí,
dovolte mi, abych touto cestou jménem celé naší rodiny i jménem svým poděkoval za naprosto příkladnou péči, které se od Vás dostalo naší mamince.
Je mým velkým přáním, aby bylo toto poděkování doručeno všem členům týmu, který o maminku pečoval. Právě tito lidé se totiž díky své vysoké profesionalitě a nikdy nekončící lidskosti dokázali stát opravdovými členy naší rodiny a pomoci nám všem ve velmi těžkém období. Tato skutečnost není jen mým osobním pocitem, neboť právě od své maminky velmi dobře vím, že se mezi těmito lidmi cítila skutečně spokojená.
(z dopisu syna pacientky)
Chtěla bych znovu a opět poděkovat všem zaměstnancům Hospice za péči, ochotu, profesionalitu a pohodu, kterou vytváříte svým pacientům. Můj manžel u Vás byl šťastný, zemřel spokojený a usmířený, trávila jsem s ním u Vás i několik nocí, abychom byli co nejvíce spolu. I moje rodina (včetně vnuků) oceňuje Vaše služby vysoko.
(z dopisu manželky pacienta)
Vaše zařízení funguje perfektně a podle mých zkušeností, dojmů a pocitů plní přesně to, co člověk v této fázi života potřebuje. Cením si vysoko také toho, že na všechny a na všechno je čas, což je v dnešní době obzvlášť vzácné. Dojímá mě, jak se u Vás s každým zachází s úctou a láskou, s tím jsem se dosud v žádném zažízení nesetkala.
(z dopisu dcery pacientky)
S velkými díky a úctou k Vaší nelehké a záslužné práci přicházím k Vám nyní, několik týdnů po ochodu mého milého tatínka, abych Vám znovu připomněla, jak moc si vážím toho, že jste umožnili, aby tatínkův odchod z tohoto světa byl co nejdůstojnější a snad i nejlehčí. Jsem vděčna za to, že jsme tatínka v jeho posledních chvílích na tomto světě mohli provázet.
(z dopisu dcery pacienta)
Děkuji kolektivu I. patra, kde maminka byla, zejména sociální pracovnici pí Rosové, doktorce Voldřichové a Šafářové. Poslední velké poděkování patří sestričce Schovancové, se kterou jsem jednala po příjmu a ta mi také oznámila smutnou zprávu, že už maminka zemřela. Když jsem krátce po jejím odchodu přijela k Vám, tak mi maminku pomohla obléklnout - za to jsem jí hrozně vděčná. Byla jsem ráda, že jsem mamince tuto poslední službu mohla ještě poskytnout a zároveň se s ní rozloučit.
(z dopisu dcery pacientky)
Vážení,
chci Vám touto cestou poděkovat za nesmírně laskavý a lidský přístup ke klientům. Můj bratr měl to štěstí, že poslední dny na tomto světě pobýval u Vás na pokoji 12. Dnes vím já, i celá jeho rodina, že nic lepšího nás nemohlo potkat, než svěřit ho do Vašich rukou. Srovnávat pobyt u Vás s nemocnicí je srovnávat nesrovnatelné. Děkuji z celého srdce sestřičkám, zdravotním bratrům i lékařům, prostě všem, kteří jste tišili jeho bolest v posledních dnech. Bratrovi přejeme klid a pokoj jeho duši. Vám ze srdce děkujeme za náročnou a tolik prospěšnou službu, kterou oceňujeme. BŮH VÁM ŽEHNEJ.
(z dopisu sestry pacienta)
Vážení,
v tomto pro mne neradostném roce navždy odešla z tohoto světa moje maminka, paní … . Zemřela po dlouhém utrpení na neléčitelné nádorové onemocnění dne 12. září 2008. Poslední dny svého života prožila v Hospici Dobrého Pastýře v Čerčanech.
Chtěl bych vám všem – pečovatelům a zdravotníkům Hospice Dobrého Pastýře – poděkovat za pomoc, kterou jste mojí mamince v jejích nejtěžších chvílích poskytovali a vytvořili tak nesmírně lidský a důstojný rámec těch hořkých a beznadějných dní. Děkuji vám také za podporu a odvahu, kterou jste dodávali nám, mým sestrám a hlavně mému tátovi, který zde byl s mámou po celou dobu až do samotného konce.
Právě možnost být mamince nablízku a cítit přitom lidské a duchovní zázemí hospicu nám pomohla upozadit strašlivou absolutnost smrti a lépe si uvědomit smířlivou nevyhnutelnost osudu a především to, že tu maminka bude s námi i nadále, byť nehmotná v našich myslích a vzpomínkách. Nikdy jsem si neuvědomil, jak důležitý je takový prožitek a tím spíš jsem si neuvědomoval, jaký je vlastně smysl mě do té chvíle vzdálených pojmů jako paliativní medicína, hospic nebo důstojný odchod. Dnes si neumím představit, že by naše máma umírala v prostředí anonymity a komisní necitlivosti nemocnice nebo trýznivé opuštěnosti domova.
K vaší nelehké práci mám veliký obdiv a přeji vám mnoho odvahy a sil.
(z dopisu syna pacientky)
Vazeni,
Chci Vam dodatecne podekovat za uzasnou sluzbu, kterou jste prokazali umirajici teticce meho manzela, pani R.H. Jeji nemoc se rozvinula tak rychle, ze nas to vsechny zaskocilo, nebyli jsme pripraveni, informovani, nemeli jsme cas srovnat se s novou skutecnosti. O to vice nam pomohl vstricny pristup Vasi pani reditelky, vcetne celeho personalu, pripraveneho okamzite pomoci, bez ohledu na vanocni svatky….diky tomu mohla byt teta ihned prevezena z nemocnice na Karlove namesti k Vam. V nemocnici se o ni starali dle svych moznosti, ale po vetsinu casu tam byla sama a s pocitem, ze je na obtiz…. Jaka uleva byl pro ni , ale I nas vsechny, kteri jsme ji byli na blizku, prijezd k Vam!!! Do mileho, domaciho, vstricneho, dobre zajisteneho, vybaveneho prostredi, ale hlavne mezi uzasne lidi, tak soucitici, schopne a hlavne ochotne pomahat!
Jsem stastna, ze existuji mista jako je to Vase. Jsem rada, ze o tom vim, ze jsem mela moznost se s Vami seznamit. Dekuji Vam.
Vase pomoc je nevycislitelna…. Protoze je mi jasne, ze toto vsechno musi stat mnoho penez a protoze jsem chtela prispet na dobrou vec, poslala jsem na Vase konto koncem roku (kolem 29.12.2008) jako dar castku 10.000.- Kc. Az pak mi doslo, ze bych Vam mela vyjadrit i sve pocity a hlavne podekovat, coz timto dodatecne cinim a opravdu uprimne dekuji.
Preji, at se Vam dari vykonavat Vasi praci, ci spise poslani, dle Vasich predstav – Vase pomoc lidem na sklonku zivota je to nejlepsi, ceho se jim muze dostat. Jsem rada, ze jste.
(z dopisu maželky syna pacientky)
Za poslední dva roky, kdy můj manžel trpěl těžkou nemocí, jsem poznala hodně nemocničních a zdravotnických prostředí. V žádném, ale nikdo nedovedl vytvořit tak lidské prostředí jako Vy všichni v hospicu Dobrého pastýře v Čerčanech. Jsem velice ráda, že měl manžel možnost tak důstojně a bez bolesti ukončit svůj život i v mojí několikadenní přítomnosti.
Dovolte mi, abych celému kolektivu lékařů, sester i ostatního personálu hospicu co nejsrdečněji poděkovala za péči a pomoc na poslední cestě mého manžela.
Pokud můj zdravotní stav dovolí, budu ráda, když Vám budu moci jakýmkoliv způsobem ve Vaší práci pomoci.
(z dopisu manželky pacienta)
Uplynulo už nějakých pár měsíců od smrti našeho drahého syna. Až teď Vám chceme tímto celému kolektivu vyjádřit nesmírný dík za Vaší příkladnou starostlivost, se kterou jste se starali o našeho syna.
Při naší veškeré bolesti jsme spokojenější, že náš syn byl tak v dobrých a laskavých rukou. Vždy budeme vzpomínat, že tam někde u krásné Prahy, jsou tak úžasní a milí lidé.
(z dopisů rodičů pacienta)
Chci Vám touto cestou mnohokrát poděkovat za péči, které se dostalo mému otci ve Vašem domově. Byl zde jen krátce, ale myslím, že jeho odchod byl lehčí, než kdyby byl v jiném zařízení. Obdivuji všechny, kteří zde pracují.
(z dopisu syna pacienta)
Chtěl bych Vám touto formou poděkovat za práci, kterou vykonáváte pro pacienty s onkologickým onemocněním. Otec si bohužel služeb ve vašem hospici neužil. Přesto i těch pár chvil strávených u vás velmi citelně zapůsobilo na naši rodinu. I přes rozmlouvání převozu otce praktickou lékařkou myslím, že jsme se rozhodli správně. Zjistili jsme, že není v našich silách doma otci poskytnout odpovídající péči.
Váš profesionální a citlivý přístup k pacientovi i jeho rodině byl v příkrém rozporu s našimi zkušenostmi ze zdravotnických zařízení v posledních několika týdnech.
(z dopisu syna pacienta)
Díky moc za to že existujete, že jsem měl možnost vás všechny poznat, že jste mi ukázali, že existují na světě lidé, kteří se s otevřeným srdcem umí postarat o ty pro společnost „nepotřebné“. Díky za tu nejhezčí péči o mou maminku, o mne. Díky, díky, díky.
(z dopisu syna pacientky)
S tou největší úctou, kterou v sobě mohu mít, zdravím, držím palce v dalším životě a té nejužitečnější práci. Zatím na to ještě nemám, ale prostě chci vás vidět a jednou se vrátím.
(z dopisu syna pacientky)
Moje matka u Vás pobývala v posledních chvílích svého života a jsem vděčen osudu, Bohu i Vám, že jsme dostali tuto možnost. Mohu citovat její časté výroky: „…nikdy za celý svůj život jsem se nesetkala s tolika hodnými lidmi, jako zde…“.
Rád bych Vám nyní znovu poděkoval za Vaši práci, hluboce humánní přístup k Vašim pacientům i jejich rodinným příslušníkům, za péči a čas věnovaný nejen mé matce, ale všem ostatním, jejichž čas se naplňuje nebo už naplnil.
(z dopisu syna pacientky)
Vážím si toho, že jste mi přes můj vysoký věk umožnili zůstat u mé ženy nepřetržitě do předposledního dne jejího života. Nepředpokládaně její poslední den byla u ní i naše dcera, která za ní denně přicházela. Pociťujeme oba hlubokou vděčnost Vašemu týmu za zcela mimořádně laskavou a obětavou péči, kterou jste mé ženě poskytli.
(z dopisu manžela pacientky)